Jak jednat s dětmi

Jak jednat s dětmi

Jak jednat s dětmi? Upřímně.

Jednoslovná odpověď na tak komplikovanou otázku se zdá být příliš krátká. Přesto se domníváme, že vystihuje to nejdůležitější.  Během návštěv se setkáte s celou řadou situací, které budou velmi náročné. My jsme tu ale právě proto, abychom vám tyto situace pomohli zvládnout.  Dítě se může dožadovat odchodu s vámi, může se odmítnout vrátit na oddělení, může se dožadovat slibů, které nemůžete splnit. Nikdy dítěti neslibujte nic, co nemůžete splnit, ani když by to mělo v daný moment zastavit jeho pláč. Pokud dáte slib, který nesplníte, narušíte tím vzájemnou důvěru, kterou s dítětem máte. Místo falešných slibů, dejte dítěti najevo, že má právo na své pocity a vyjádřete mu svoje pochopení (Např. „Jsi smutný a zlobíš se, že nemůžu zítra přijít. Ale já zítra přijít nemůžu, přijdu zase pozítří.“)

Během návštěv jednejte s dětmi tak, jak jste zvyklí, případně na základě domluvy s psychologem, speciálním pedagogem, sociální pracovnicí.

Nebojte se zadávat hranice! Dítě vás nebude mít víc rádo, ani mu pobyt v ZDVOP neulehčíte, když mu dovolíte věci, které běžně nesmí.

Věnujte dítěte svou pozornost. Je to to nejvíc, co mu můžete dát. Poslouchejte, co vám říká. Sledujte jeho hru. Otáčejte se za dítětem nejen hlavou, ale celým svým tělem.

Když s dítětem mluvíte, snižte se na jeho úroveň, snažte se navázat oční kontakt.

Může se ale stát, že s vámi dítě nechce na návštěvu jít, utíká vám nebo vás přehlíží. Ani toto ale neznamená, že vás dítě přestalo mít rádo, i když i to vám někdy může sdělit. Ve skutečnost vás třeba ale „jen“ viní ze vzniklé situace, zlobí se na vás, že s ním nejste nebo se snaží přesvědčit, že o něj pořád stojíte. Buďte trpěliví, dejte dítěti prostor, aby vyjádřilo své pocity. Pokud se nejedná jen o chvilkový moment, doporučujeme situaci řešit ve spolupráci s psychologem (příp. speciálním pedagogem) zařízení.