Historie

Historie zařízení

Historie1ZDVOP je součástí Dětského centra při Thomayerově nemocnici, které neslo původně název Nemocnice a útulek spolku Čs. ochrany matek a dětí v Praze Krči. Svou činnost zahájil 6. listopadu 1922. Jeho zakladatelem byl Spolek Čs. ochrany matek a dětí za výrazné pomoci státu. Vedení bylo svěřeno MUDr. Quido Mannovi, právní zastoupení poskytovala ústavu ochotně a bezplatně advokátní kancelář Dr. Leopolda Langera a Dr. Součka. Pro potřeby Spolku odkoupil stát soukromé sanatorium pro nervově choré Dr. Šimsy, které tvořilo 7 budov a 5 hektarů pozemku.

V ústavu bylo 60 míst pro děti, později 90, každé oddělení mělo 20 lůžek. Pro matky bylo v ústavu 45 míst. Lůžka byla diferencována podle tříd, ale existovala i bezplatná lůžka pro opuštěné kojící matky, což bylo zároveň i jedním z hlavních důvodů přijetí. Dále byly také přijímány maminky na zácvik v péči o dítě. Děti byly ošetřovány v hlavní budově, v ostatních pavilonech byly izolace přijatých dětí, izolace od zdrojů TBC, léčebna luetických dětí – tzv. Wellanderův pavilon, ozdravovna pro děti pražských mateřských škol od 3 do 6 let, mateřská škola, internát pro sestry a dětská poradna pro Krč. V mléčné výživě dětí byl ústav soběstačný. V útulku mohly být zdravé děti pouze do 2 let, potom přešly do útulku na pražské Štvanici nebo do různých dětských kolonií.

V kolonii v Postupicích byly umisťovány děti ze sociálních důvodů, v Dolních Kralovicích a ve Vlašimi byly umisťovány děti s dg. TBC, později taktéž v Divišově.

Ústav byl vybaven laboratoří pro vyšetření chemická, hematologická, bakteriologická, vyšetření BWR, měl vlastní laboratorní zvířata, RTG přístroj, horské slunce, přístroj pro světlo a elektroléčbu, aseptický operační sál se sterilizací, mléčnou kuchyni s chladírnou, terasy pro pobyt dětí venku. Ke zvláštnostem ústavu patřilo také to, že zde od roku 1924 začal operovat i pozdější profesor Burian. Operoval jednou týdně a za 20 let provedl několik set operací. Jeho operační dg. byly: pylorostenoza, kýla pupeční a tříselná, meningomyelokéla, appendicitis, kryptorchismus, hypospadie, extirpace jizev, plastika nosu, víček, boltce, vrozený srůst prstů, angiom v obličeji, pedes equinovari, ale hlavně rozštěpy rtu, čelisti a patra.

Historie2K ústavu také patřila Škola péče o matku a dítě, která zahájila svou činnost v roce 1923. Zpočátku byla jednoroční, později se dvakrát do roka konaly šestiměsíční kurzy pro 18 leté až 45 leté ženy, které absolvovaly měšťanskou školu. Tato škola za 30 let svého působení vyškolila 2000 sester pro potřeby ústavní a soukromé. V této podobě fungoval ústav ještě po skončení 2. světové války.

Kolem roku 1950 bylo jasné, že v Praze je dostatečný počet kvalitních dětských nemocnic a ústavu zůstala pouze náplň a povinnost útulku. Zařízení v té době získalo název Kojenecký ústav. Postupem času se náplň kojeneckého ústavu rozšířila též o péči pro děti s postižením.

V roce 2005 došlo k transformaci zařízení, z kojeneckého ústavu s dětským domovem stalo dětské centrum, v rámci kterého funguje celá řada služeb.